Na kompromisní domluvené navýšení platů pro asi 305 000 zaměstnanců pod zákoníkem práce od září bude potřeba zhruba 2,2 miliardy navíc. Má v současné ekonomické situaci vláda na to, aby vyšla vstříc i dalším požadavkům odborů?
Musíme jednat s ohledem na tyto skutečnosti: za prvé vláda musí být rozpočtově odpovědná, tím mám na mysli růst dluhové služby a přenáším dluhu na naše potomky. Za druhé, vláda nesmí roztáčet inflační spirálu. A za třetí, vláda musí jednat v souladu s růstem produktivity práce, abychom dohnali vyspělé ekonomiky. Podle mého názoru je proto potřebné v této oblasti postupovat velmi opatrně.
Kdyby se navýšení týkalo i zaměstnanců pod zákonem o státní službě, dopad na státní rozpočet, který teď bude vláda upravovat, by byl kolem jedné miliardy. Nevyslala by tím vláda minimálně signál, že myslí na zaměstnance postižené rekordní inflací?
Jedna miliarda pochopitelně v rámci celého rozpočtu skutečně není úplně podstatná, ale tady je důležitá jiná věc. Chceme-li léčit inflaci, musíme především znát její příčiny, protože bez konkrétní znalosti příčin ta léčba nebude ani efektivní a ani možná. Já bych v této souvislosti řekl, že ekonomové nemají úplně jednotný názor na příčiny inflace. Monetaristé za příčinu inflace považují nadměrný růst peněžní zásoby, kde jednoznačnou odpovědnost má centrální banka. Já bych jenom připomněl, že v letech 2013 až 2017 v souvislosti s cíleným oslabování koruny došlo k napumpování peněz do ekonomiky ve výši zhruba 2 bilionů korun. Jiný pohled na inflaci mají Keynesiánci, kteří hovoří o negativních nabídkových a poptávkový šocích.
Místopředseda odborů Vít Samek má pohled takový, že inflace je především dovezená, způsobená energiemi a tak dále. Tím pádem, pokud by vláda přidala státním zaměstnancům, tak jak odbory chtějí, nezpůsobila by další kolo inflační spirály.
To je to, o čem jsem chtěl právě hovořit. Inflace nabídková se skládá z nákladové inflace, a to je přesně inflace, která má souvislost právě jednak s dopady koronavirové epidemie a samozřejmě s tragickými událostmi na Ukrajině. To je inflace, se kterou skutečně vláda nemůže nic dělat. Národní banka může, dejme tomu, třeba posilovat korunu a tím pádem samozřejmě nám zlevňovat dovoz. A pak je tam inflace zisková a také právě také inflace mzdová, protože růst mezd vždycky znamená růst nákladů firem. Růst mezd tedy znamená pokles agregátní nabídky, a to je přesně růst cenové hladiny. Současně ovšem růst mezd ovlivňuje i poptávkovou stranu ekonomiky. V důsledku růstu mezd roste agregátní poptávka, a i ta má opět dopady na růst cenové hladiny. Růst mezd je velmi silný inflační faktor, je to takový inflační políček, který dostáváte ze dvou stran, jak ze strany agregátní poptávky nebo poptávkové strany ekonomiky, tak tedy ze strany nabídkové. Řešení je tady v podstatě jediné. K růstu mezd může dojít pouze v situaci, kdy adekvátním způsobem roste produktivita práce. Není žádný problém do ekonomiky napumpovat peníze, to umí v podstatě každý, ale my musíme rozlišovat 2 věci: nominální růst mezd a reálný růst mezd. Nám právě jde o to, aby růst mezd byl reálný. Já si vzpomínám, že před rokem 1989 jsme měli průměrnou mzdu zhruba na úrovni 3 000 Kč. Dnes ta průměrná mzda dosahuje, dosahuje hranice více než 37 000 Kč, můžeme tedy říct, že naše nominální mzda 12× vyšší. Ale naše reálná mzda, tedy mzda, která odpovídá tomu, co si můžeme koupit, tak ta samozřejmě není 12× vyšší, protože růst mezd byl po celé to třicetileté období doprovázen růstem cenové hladiny.
Makroekonomové Českomoravské konfederace odborových svazů tvrdí, že růst mezd a růst platů není tou hlavní příčinou inflace. Nezpůsobuje vláda tím, že není ochotná přidat plošně tak, jak chtějí odbory, naopak třeba brzdění ekonomiky? O tom také mluvil Vít Samek, že pokud vláda jde tou cestou a omezuje tak spotřebu, může dojít na brzdění ekonomiky až na stagflaci?
Já jsem v žádném případě neřekl, že růst mezd je jedinou nebo hlavní příčinou dnešní inflační situace. My víme, že tou hlavní příčinou jsou právě události spojené s koronavirovou pandemií a s událostmi na Ukrajině. Je to především inflace tedy nabídková, ale trvám na tom, že růst mezd, který není doprovázen adekvátním růstem produktivity práce, je také jedním z velmi silných inflačních impulsů. Jinak pochopitelně, chceme-li prostě tu inflaci nějakým způsobem léčit rozumně z hlediska času a podobně, tak je jasné, že vláda i centrální banka musí realizovat tzv. restriktivní fiskální a monetární politiku. To vždycky znamená, že náklady na léčbu inflace prostě spočívají v poklesu reálného produktu. Jsou tam velmi silné recesní tlaky, tak to prostě je. Když náš svět zažil pandemii, a když v tuto chvíli zažíváme největší válečnou událost od druhé světové války, bylo by naprosto iluzorní si myslet, že tyto masivní a bezprecedentní globální změny nás mohou postihnout bez snížení životní úrovně obyvatel.
Já vím, pane poslanče, že nejste členem vyjednávacího sboru, ale jste o jednáních informován, Dělá podle vás vláda dost pro to, aby dosáhla kompromisu? Přichází připravená, jedná konzistentně? Nebo je pravdivá výtka od předsedy Odborového svazu státních orgánů a organizací Pavla Bednáře, že najednou přijde s úplně novým návrhem, který odbory nemohou reflektovat?
Já bych zase dodal jednu věc. My nemáme jenom problém s pádivou inflací. Česká ekonomika má kromě toho obrovský problém s rozvrácenými veřejnými financemi. To znamená, že jednak nám poroste dluhová služba, která v tuto chvíli činí nějakých 50 miliard, ale tím, jak se budeme zadlužovat více a tím, jak se bude také horšit rating České republiky a tím pádem porostou úroky z našich dluhů. Je tady obava, že dluhová služba může být ve výši třeba 100 nebo 150 miliard. Jenom bych připomněl, že třeba rozpočet ministerstva obrany je v tuto chvíli 88 miliard, a když splníme 2 % HDP na výzbroj naší armády, tak bude okolo 120 miliard. To je v podstatě to, co my dnes zaplatíme na úrocích.
Dobře, ale je tu také argument zvýšených příjmů státního rozpočtu díky inflaci. Já jsem se ptala, prosím, na ta jednání.
Chci prostě říci, že nemáme jenom problém inflace, ale máme také problém s veřejnými financemi. Co se týká samotného jednání, tak pochopitelně, to vždycky musí skončit nějakým kompromisem, protože tady nemůžeme hrát na to, že jedna strana vyhraje a druhá strana prohraje. Já věřím, že k tomu kompromisu dojde. Podle mě v tuto chvíli si vláda vybírá oddechový čas, protože až od poloviny srpna budeme znát aktualizovanou makroekonomickou predikci, a ta je velmi důležitá pro další jednání. Já znovu zdůrazňuji, nám nejde o to, aby lidé v této zemi chudli a podobně, ale jde nám o to, aby dojde-li k nárůstu nominálních mezd, aby tento nárůst byl také růstem reálným, a to je důležité. Takže vůbec nepochybuju o tom, že jednání skončí kompromisním řešení, ale budou vítězové na obou stranách.
Je to, co vláda nabízí, ať už části zaměstnanců veřejné správy nebo třeba prostřednictvím odměn jiné části, je to skutečně maximum možného?
Domnívám se, že v tuto chvíli to není maximum možného, že skutečně budeme čekat na makroekonomickou predikci, která nám právě ony limity ukáže. Jednat dříve by bylo rozpočtově nezodpovědné. Co se týče onoho dělení na tarify a výkonovou složku, to je prostě starý spor mezi vládou a odbory, která ta složka je podstatnější. My samozřejmě všichni víme, když jdeme nakupovat, že pro nás je podstatná jedna věc: jaká je celková úroveň naší mzdy. Když si něco kupuji, tak si neříkám, tak teď platím výrobek z tarifu a teď to platím z odměny a podobně, prostě podstatná je mzda jako celek. V této souvislosti bych řekl že důležitá je i úroveň zdanění. Jednak v minulých letech došlo ke zrušení superhrubé mzdy, dochází ke zvýšení odečitatelné částky na daňového poplatníka a podobně. Prostě snižuje se ta daňová zátěž, takže domácnosti mají k dispozici více disponibilního důchodu. Takže prostě ten spor mezi tarify a výkonem, to je stará věc.
Jaký vidíte prostor k tomu omezit velikost státní správy a získat tedy finance navíc pro ty, kteří ve finále zůstanou v úřednickém stavu?
Zeštíhlení státu, snížení byrokratické zátěže a následně snížení počtu zaměstnanců ve veřejné sféře, to je právě jedna z možností, jak odměňovat lidi lépe a více, takže s tím s tím já jenom naprosto souhlasím.
Jak vnímáte vyjednávání za stávkové pohotovosti devíti odborových svazů s tím, že je tu určitá hrozba i určitých nepokojů?
Znovu zdůrazňuji, že na straně vlády je jednoznačná snaha dosáhnout dohody. Otázka sociálního smíru je skutečně velmi závažným problémem a vláda si uvědomuje, že nemůžeme zemi hnát do nějakých sociálních nepokojů, sociálních bouří a otřesů, zejména v situaci, kdy na východ od nás zuří válečný konflikt.
Čili si umíte představit, že odborům vyjdete ještě vstříc třeba i ohledně nějakého plošného zvyšování mezd, platů?
Ano, dokážu si to představit za situace, kdy nová makroekonomická aktualizovaná prognóza ukáže limity, kam může vláda zajít tak, aby neohrozila veřejné finance, aby neroztáčela inflační spirálu a aby jednala v souladu s vývojem produktivity práce.